VSO-10 Gradient

PDF
Tisk
Email

 

Kluzák VSO-10


Počáteční teoretické práce začaly ve vývojové kanceláři Orličanu Choceň už v roce 1972. Vznikala jako náhrada klubového větroně VT-116 Orlík II. S ohledem na cenu a dostupnost materiálů byla zvolena smíšená konstrukce - dřevěná křídla a duralový trup s laminátovou kabinovou částí. VSO-10 je jednomístný samonosný hornoplošník. Dřevěná kostra křídla je potažena překližkovým sendvičem a balzovou výplní. Kovová kostra pevných ocasních ploch je potažena duralem, kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Trup je zhotoven ze speciální hliníkové slitiny, oceli a laminátu. Dvoudílný kryt pilotního prostoru byl vylisován z organického skla, druhý díl se odklápí do boku. Vlečné zařízení je umístěno v přídi a na boku trupu. Přistávací zařízení tvoří zatahovací kolo a ostruhové kolečko.

Při konstrukci byly použity moderní profily křídla Wortmann řady FX, uplatnily se skelné lamináty a sendvičová stavba potahu. První let jeho prototypu se uskutečnil v říjnu 1976. (První prototyp byl zalétán dne 16. 9. 1977.) Sériová výroba začala v prosinci 1978. a již v roce 1979 obdržely aerokluby první větroně. Co do množství VSO-10 Orlíky nenahradily, přesto umožnily plachtařům zlepšení výkonů. V roce 1979 vznikla část 12-ti kusové série VSO-10C Gradient Club s pevným podvozkem. V témže roce obsadili na VSO-10C Ing. M. Brunecký a J. Vávra první a druhé místo na prvém ME klubové třídy ve švédském Orebro. Výrobu "Vos", která do roku 1990 dala 225 větroňů nahradila v Orličanu Sopotnice licenční výroba laminátového větroně standartní třídy Schempp-Hirth Discus CS.

Hlavní technické údaje:

Rozpětí :
15 m
Délka :
7 m
Nosná plocha :
12 m2
Max. vzletová hmotnost :
380 kg
Prázdná hmotnost :
234 kg
Max. přípustná rychlost :
250 km/h
Min. rychlost :
68 km/h
Klouzavost :
1:36
Klesavost :
0,63 m/s